Zájezd na HC Slavia Praha

Závěrem roku byli naši třeťáci a čtvrťáci odměněni zájezdem do Prahy, kde mimo jiné sehráli extra dlouhý zápas proti svým vrstevníkům ze slavné HC Slavie Praha na stadionu v Edenu.

Bohužel poslední měsíc a půl je nejen u nás v kraji ve znamení vysoké nemocnosti, což se projevilo i na tomto zájezdu. Před úterním odjezdem to byl téměř festival omluvenek, a tak jsme s velkým úsilím odjeli alespoň s minimálním počtem hráčů.

Co se týče zápasů, hráli se oba současně a na polovinu hřiště, tak jak jsme zvyklí ze svazových zápasů. Třeťáci se velkého klubu rozhodně nezalekli a od začátku domácího brankáře nenechávali vydechnout. A když se po první třetině vytratil i poslední zbytek nervozity, byl to zápas skoro jen na jednu branku. Naši hráči předčili svého soupeře především v kombinacích přihrávek, a tak nic nebylo platné jejich lepší bruslení. Tradičně největší brankový příděl měla na svědomí první trojice PPL (Pája-Pája-Lála), která tak oddirigovala jednoznačnou a zcela zaslouženou výhru třeťáků.

Úplně jiný zápas se odehrál na druhé polovině mezi čtvrťáky. Bohužel omluvenek bylo tolik, že náš tým musel doplnit i jeden třeťák – prstem jsem ukázal na Vojtu Valy a rozhodnutí to bylo více než dobré. S hráči mnohdy až o hlavu vyššími sehrál skvělé utkání, nebojácně se pouštěl do soubojů a mnohdy si poradil i v nelehké pozici u mantinelu.

Celkově měli v tomto zápase převahu výborně bruslící domácí, kteří vynikali i v individuálních činnostech. Na naší straně nefungovali ani přihrávky, často jsme se spoléhali na náhodu, a tak se hokej hrát nedá. Přesto naše první trojice (obzvláště Sebastian) vstřelila nespočet branek převážně třetí trojici soupeřů. Na prvních dvou trojicích soupeřů byla viditelná i zkušenost ze hry na celé hřiště, především hru tělem musel rozhodčí často mírnit. Škoda jen, že i naše druhá trojice v několika případech nezachovala chladnější hlavu a v nadějných situacích nevyrazili blíže k brance soupeře, pokusy z velké dálky nebyly pro domácího brankáře problém. Skvělým výkonem se blýskl Kuba v bráně, i když i na něj soupeř jednu chvíli vyzrál a několik branek mu vstřelil na slabší levou stranu. Poslední větší rozdíl byl ve startu na kotouč, ten měl soupeř mnohem dravější, nám chybí ty mnohokrát zmiňované tři rychlé krátké kroky. V celkovém skóre nebyl rozdíl nikterak výrazný, za téměř 70 minut hry se jednalo o asi pět branek ve prospěch domácích.

Zápas hráči zakončili samostatnými nájezdy, každý minimálně čtyřikrát, zde už jsme byli mnohem úspěšnější.

Každopádně je třeba zlepšit především bruslení, a to ve všech kategoriích. Ostatní individuální činnosti už „doladíme“ na souši. Tímto apeluji i na maximální možnou účast na trénincích, která byla v poslední době (samozřejmě i vzhledem k nemocnosti) tristní.

Po zápasech a výborném obědu už jsme se vydali směr Síň slávy českého hokeje, kde se především děti dostatečně „vyřádili“ a přitom nasáli historii a současnost českého hokeje. Zde byl k vidění i dres našeho klubu HC, prohlédnout si můžete ve fotogalerii.

Závěrem musím poděkovat všem hráčům a jejich doprovodu za hladký průběh celého výletu a především Pavlovi Plechatému za organizaci, ta byla po návratu navíc vyšperkována výborným občerstvením v KFC – DĚKUJEME!!! A těšíme se na nějaký další :)